neděle 3. dubna 2016

Můžu?

Nedávno jsme se bavily s kamarádkou a ona mluvila o tom, jak má velkej zadek a jak jí to štve a děsí se, že se její nový přítel bude jejího pozadí dotýkat... Řeknu vám přišlo mi to dost smutný a je mi jí líto, že se tak cítí... Ona je totiž krásná! A zadek má jak lusk! To můj zadek je o dooost větší... Ale mám ho ráda! Už delší dobu se snažím s vnímáním sebe sama pracovat... Není to lehký, ale stojí to za to... Miluju svoje tělo! Ono totiž to jak vypadá je docela jedno, jsou totiž mnohem důležitější věci... Co všechno to moje tělo zvládne! Celý den jsem na nohou, chodím, dělám různé věci, tvořím, vymýšlím, miluju se, jednoho krásnýho dne to moje tělo snad zvládne i porodit dítko (ťuk ťuk ťuk)... No není to zázrak? Není důležité jestli mám míň centimetrů do výšky nebo jestli moje břicho není pevné a moje kalhoty mají velikost 42... 
Jenže... Kdy jste naposledy viděli v časopise, v televizi nebo na blogu holku která není štíhlá? Když už tak to byl článek o tom jak se obléct, aby člověk zakryl větší bříško nebo větší zadeček (tohlecto zdrobňování je taky děsný, co?)... Ale proč sakra? Proč se pořád zakrývat? Aby náhodou někoho neurazilo, že mám ty svoje špeky v něčem těsném? Aby náhodou někomu nevadilo, že uvidí moje stehna, když mezi nima nemám mezeru? Dobře dobře extrémní obezita je špatná a nebezpečná a je to nemoc... Ale o tom vůbec nemluvím... Jde o tuhle vizi - jen štíhlá se může ukazovat a když máš i jen pár kilo nad ideál štíhlosti, tak to zakryj, schovej, styď se a hlavně zhubni! A pak se z toho holka, která má jen trošku silnější ruce, nohy, nebo zadek, může dostat do takovýho kola sebenenávisti, že to je vážně škodlivý... 

Já jsem někdy minulý týden vylezla ze sprchy a cítila jsem se krásná, silná, natěšená na nový den a prohlížela jsem si svoje milované tetování... Tak jsem řekla F., aby mě vyfotil - tak jak jsem, nenamalovaná s mokrými vlasy... Pak jsem se na ty fotky koukala a napadlo mě - můžu si to dovolit? Můžu se takhle fotit a co víc - dávat to na ty internety? Moje odpověď je - ano můžu!!! No co, že to není to, co jste zvyklí vídat, aspoň to není nuda :D
Jak to vidíte? Můžu? 

Dejte mi vědět, co si o tomhle tématu myslíte a jak jste na tom se vztahem k vlastnímu tělu... Děkuju!

Mějte se skvěle!
Alice

13 komentářů:

  1. Není co dodat, perfektní! Bára

    OdpovědětVymazat
  2. Mám slzy v očích, jak krásně sepsáno!! To je taková úleva tohle číst. Musíme se ozývat, každá jedna z nás, aby to bylo pořádně slyšet! Chtěla bych něco dodat, ale nemám co, je to úplně přesné! Máš naprostou pravdu, stůj si za ní a díky, že v tom cítím oporu i pro sebe!

    OdpovědětVymazat
  3. Myslím, že jakmile člověk přijímá sám sebe a opravdu se miluje, nemá žádný důvod pochybovat o tom, jestli se někde může vystavovat nebo ne. Čímž chci říct, že není třeba se ptát, jestli můžeš. Když chceš, tak to udělej ;) A z tvého úsměvu jde znát, že se ráda máš a že tě těší, jak vypadáš.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. díky, však ona je to taková rétorická otázka a vede mě k ní právě to co popisuju...

      Vymazat
  4. Ano, perfektní :-) Snad nevadí, že komentoval i chlap... ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. u mě může komentovat každý :) díky!

      Vymazat
  5. Souhlasím, že oblé tvary nejsou něco, za co by se holka měla stydět. Ráda bych viděla víc takových holek, co se mají rády.
    Sama však považuji své tělo za nepřátelský organismus. S obezitou druhého stupně musím bojovat a to znamená každodenní odpírání radosti v podobě dobrého jídla a lenošení.
    Držím palce, ať se vám všem daří. :)

    OdpovědětVymazat