sobota 13. února 2016

Love story

Ti z vás co mě sledují už dlouho předlouho určitě něco z téhle love story už znají no ale to nevadí :)
S F. jsme se seznámili na školní exkurzi do východních Čech - bylo to nudný v kempu byla příšerná zima celý dny trávený procházení památek a jediným světlem na konci tunelu byli večery který jsme všichni hromadně trávili v jedný místní hospodě... A tam jsme se už první večer začali bavit a hned jsme si padli do noty... Od tý chvíle po náš oficiální začátek vztahu to trvalo ještě několik let ale už tam jsem si ho zapamatovala jako člověka který je "moje krevní skupina"... Dlouho jsme se kamarádili vídali se v hospodě (ach sladký léta vysokoškolský!) hráli spolu hry nebo koukali na filmy...a vždycky jsme se mohli bavit o všem a já obdivovala jeho rozhled a zaujetí... A jak už to tak asi bývá nějak se to překlopilo... Měla jsem naplánovaný erasmus a vlastně jsem vůbec nevěděla co si s tímhle klukem z druhýho konce republiky počít (vážně mi to že bydlíme daleko od sebe přislo tenkrát důležitý!) no a pak jsem se vedle něj probudila on se na mě podíval těma svýma velkýma modrýma očima a mě to došlo - to je ono! Není o čem dumat! Takhle se chci probouzet už napořád! 
Náš vztah přečkal můj erasmus pak jsme bydleli spolu na koleji pak jel F. na svůj erasmus pak opět spolu na koleji... F. mě držel nad vodou když jsem bojovala s depresí... Bydleli jsme spolu chvíli v Jablonci a potom se vydali vstříc dobrodružství do Edinburghu a na Krétu... V té době jsme byli vlastně pořád spolu a stejně jsem ho neměla dost jen jsem si víc a víc uvědomovala jaký mám štěstí... A taky jsme si vytříbili naše soukromý vtípky :D 
Potom návrat a bydlení v Praze... Nějak loni touhle dobou jsem si začala uvědomovat že to že s ním chci být navždycky není jen tak a že to chci oficiálně... Takže jsem začala uvažovat o svatbě a tak nějak jsem si myslela že on to cítí stejně... Tohle spoléhání na čtení myšlenek je zkáza! Vážně jestli bych někomu vztahově radila tak první co bych řekla je "nemysli si že on ti přečte myšlenky a nemysli si že ty je čteš jemu" protože to prostě nefunguje a o věcech se má mluvit a říkat je na rovinu... Ani já jsem tu svojí rostoucí touhu po svatbě dlouho neudržela a řekla jsem mu to... No nebudu vám lhát bylo to docela náročný - právě kvůli tomu že jsem si stihla vymyslet že on to určitě má úplně stejně... No a neměl! Soustředil se na jiné věci a to moje až ujetý nutkání vzít se nesdílel... 
Snažila jsem se to pochopit a moc na něj netlačit... Což mi taky občas děsně ujelo a bylo to hrozný pro oba... Ale víte co? To nevadí! A co víc je to úplně normální... Prostě se občas pohádáme no a já jsem pak hotová a klepu se vzteky a F. mě chce uklidnit a já ho odženu a pak jsem naštvaná sama na sebe že odhánim lásku svýho života... No znáte to :D (Znáte? Řekněte!) 
Ale dočkala jsem se... Bylo to nejkrásnější a na ten prstýnek musím pořád koukat :)
Předtím jsem měla pocit že se zasnoubením nic nezmění ale teď mi to tak nepříjde... Mám pocit že se naše láska ještě prohloubila že tím že jsme se takhle zavázali je to ještě opravdovější... 

Zítra je Valentýn a ne že bych mu dávala najevo víc lásky než každý jiný den... Ale proč tu lásku trochu neoslavit? Láska je to nejkrásnější co znám a je důležitý ji nebrat jako něco všedního ale naopak jí slavit a opečovávat... 

Co vy a vaše love story?

Mějte se krásně!
A.

9 komentářů:

  1. Děkuju, děkuju, děkuju za takhle upřímný článek! Hlavně poznámka o "domněnkách" a "čtení myšlenek" se mě dotkla téměř fyzicky. :D
    Protože tvůj blog sleduju už roky, můžu vám jen potvrdit, že fakt působíte sehraně. A podle toho co jste už spolu překonali, nemusíte se ničeho bát. :)
    Těším se na pokračování. ;)

    OdpovědětVymazat
  2. "No znáte to :D (Znáte? Řekněte!)" - já ne, ale tím hodnotnější je o tom číst. 💜

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. tak nejen v romantickém vztahu stává se to i s dalšíma lidma... ale ať už v romanticky nebo jinym je to blbost :D

      Vymazat
  3. Velka gratulace. Najit spriznenou dusi neni vubec lehke, jsem rada, ze tobe to klaplo:) J.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. děkuju! jsem vděčná každý den :)

      Vymazat
  4. Gratulace! A prstýnek je hodně zajímavý a originální! Já myslím, že chlapi to mají všichni tak nějak podobně a za tu dobu jsem vypozorovala, hlavně na mém okolí, že jim dělá mnohem větší problém se oženit, než se stát otcem. Takže dítě ano, ale svatba je už problém! :-D Přitom je to absurdní, protože svatbou se nic nezmění, ale s dítětem všechno!

    Každopádně s tebou s tím čtením myšlenek souhlasím. Já jsem si o svatbu řekla, tak trochu si ji vybrečela a pak jsme se dohodli, že se vezmeme ;-). A pak mě požádal o ruku. Žádná romantika ani slzy, moc na to nejsem. Ale bylo to krásný a nejnádhernější byla hlavně ta svatba! Teď spolu budeme slavit šest let od svatby. Někdy, třeba při nějakém romantickém filmu mě trochu mrzí, že mě nepožádal o ruku nečekaně někde na dovolené, ale hned mě to přejde a neměnila bych!

    Tak držím palce při přípravách!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. děkuju moc! výběrem prstýnku mě vážně dostal je od české šperkařky Evy Růžičkové :)
      a to je teda krása, hlavně ať vám to vydrží navždycky!

      Vymazat
  5. Moc hezky :-). Pozdravuj F. :-)

    OdpovědětVymazat