úterý 30. září 2014

Přiznání

Nějak jsem přemýšlela o čem psát – tady na pláži je totiž pěkná nuda! Trochu se teď zkazilo počasí tak nechodí moc lidí a tak není co dělat akorát si pořád čtu a nudíme se…

No ale pak jsem si uvědomila že přece jenom je něco z čeho se chci vypsat… Je to trochu osobnější téma ale na druhou stranu to s tímhle (a předchozím) blogem souvisí… U jednoho z předchozích článků se objevily komentáře o tom že jsem zhubla… Děkuju děkuju! :) Když si člověk tak dlouho (pět let!) píše blog a často se fotí tak je každý váhový výkyv zaznamenán a všichni si toho všimnou… Stejně to bylo tři roky zpátky (třeba tady) když jsem zhubla – spousta lidí mi psalo jak jsem to dokázala… No byla jsem čtrnáct dní v nemocnici nemohla jsem jíst přecházela jsem jeden vztah rozešla jsem se a skočila do nového vztahu a pak v Holandsku jsem šetřila a neutrácela za jídlo… Je tohle odpověď o kterou někdo stojí? Když to nemá nic společnýho s ó-tak-módním zdravým stylem a běháním? (ehm pochopte prosím že trochu přeháním ale na druhou stranu už mě to nebaví) No nevím… Pak se to ale začalo přehoupávat na druhou stranu a loni na jaře jsem začala přibírat (tady)… To teda na blogu komentovalo jen pár anonymů (dorazil mě ten co mi napsal že mám zkusit běhat že se tím hubne – jako vážně tyjo neřikej to sem nevěděla! :D ) ale ty diskuze na nyxu byly zase výživný… Nejvíc mě dorazil rozbor mojí tloušťky s tím že to je divný že sem přibrala tak rychle ale že to určitě nemůže být z léků protože člověk tlustej kvůli lékům vypadá jinak… V tý době se můj předchozí blog už úplně odtrhnul od reality a tak sem dělala usměvavý fotky a četla si komentáře jak jsem šťastná – a k tomu jsem brala antidepresiva… Takovej ten typ po kterym máte neovladatelnej hlad – takže jsem dost přibrala… A do toho někdo rozebírá že já určitě nemůžu být tlustá kvůli lékům! Co jsem přestala brát prášky tak zase hubnu – ačkoliv dolů to jde vždycky hůř než nahoru :D Ale nic jinýho jsem pro to (zatím) neudělala… Ale je mi dobře – jako jasně že bych potřebovala zhubnout víc a hlavně zesílit – ale důležitější je že je mi dobře „v hlavě“… A řeknu vám že když si vezmu jak mi bylo než jsem ty prášky začala brát tak mi opravdu pomohly… A nějaký kilo navíc byl nejmenší problém… 
Řekla jsem si že tenhle blog bude skutečnej a nebudu ho plnit tím co bych chtěla aby byla pravda a vytvářet tak obraz sama sebe odtrženej od skutečnosti… Takže jo byla sem na antidepresivech – přibrala sem – už nejsem – zhubla sem… Jednoduchý…
Deprese je něco o čem se nemluví a jít k psychiatrovi je tajemství a brát antidepresiva je ostuda… Bože tohle mě tak štve! Protože deprese je nemoc která se dá léčit – když má člověk angínu tak se taky nestydí za to že bere antibiotika… A stejně se k tomuhle vyjadřuju až teď tři čtvrtě roku po tom co jsem ty prášky přestala brát… Hanba mi!
A co jsem tím - kromě doznání - chtěla říct? Blogeři (a teď teda mluvím hlavně o těch fashion nebo prostě těch kde se autoři fotí) jsou obyčejný lidi… Mají často dost vlastních problémů a to co ukazují na blozích je jen kousek skutečnosti… Nevíte o jejich problémech a nemocech a o tom co je trápí – na blog si každý dá jen to hezké… Je to taková pozitivní masáž… Mě už tohle nebaví a i když chci i nadále postovat svoje fotky tak vám nebudu ukazovat jen to hezký co se mi děje…
A fotky – tyhle se F. extra povedly mám z nich vážně radost :)


Tak jsem se vypovídala :) 

Mějte se krásně!
Alice

neděle 14. září 2014

Život v karavanu

Po dloooouhé době ahoj! Čte to tady ještě někdo? No hlavně že já si zaznamenávám :) A co rozhodně stojí za zaznamenání je náš život v karavanu… 
Ono se řekne karavan a každý si může představit něco jinýho – někdo takovej ten špičkovej se sprchou kuchyní a WC někdo jen přívěs za auto na přespání někdo něco mezi… No v našem případě jde o ten přívěs – až na to že tohle už nikam nepojede :D Náš karavan je už pár let zaparkovanej tady na pláži a už ani kola pořádně nemá – stojí na kamenech… Je z dřevotřísky a řeknu vám – to není materiál kterej by dobře snášel vodu – no jenže vysvětlete to moři že se to nesmí každou druhou zimu zaplavit… A takže taková dřevotříska se po zaplavení celá zkroutí… No a to je důvod proč je ten náš karavan celej nakřivo :D
Abych vysvětlila to nejdůležitější – my v tom karavanu vlastně jen spíme a skladujeme věci… Přes den pracujeme nebo jsme prostě venku a stejně je tam hrozný vedro tak co by tam člověk dělal? Vážně kromě spánku (ale to vlastně taky) je prostě lepší všechno dělat venku… No takže to je jednoduchý :) Postel je velká a poměrně pohodlná a to je hlavní :) A na věci je místa dost – my totiž moc věcí nemáme – přijeli jsme s 43 kily z Edinburghu a tady jsme k tomu moc nepřidali… 
Když hodně fouká tak to s karavanem trochu hýbe – ale dá se to tak do větru který je na stupnici Beaufort 7 v pohodě prospat :D A měli jsme letos štěstí a nebylo moc větrno takže jsme spali venku jen dvě noci když to bylo Beaufort 8-9… Ale usínat a probouzet se za poslechu moře za to stojí :) Miluju se ráno vzbudit a v polospánku dobloumat těch 50 metrů do vody a tam se pěkně probrat… (Ačkoliv na to že mám tenhle luxus dostupnej každej den už víc jak čtyři měsíce to dělám hrozně málo – většinou zvítězí těch pár minut spánku navíc :D )
A teď už fotky – vítejte!  


Ze strany na stranu…


Z postele…

 Ze dveří – posezení kde si nesedáme…
  Vyskládaná kosmetika…
Vystavený instax fotky :)


Mávám vám!
Ono člověka tohle bydlení v minimálním luxusu donutí se ptát – co vážně potřebuju k životu? A co mám navíc? Jakože jasně že si představuju že ve svém budoucím bytě budu mít pohodlnější postel/pěknou sedačku/lenošku/vystavený obrazy/čistý stěny/normální záclony….ale na vlastní kůži mám zkušenost že to jde i bez toho…

Mějte se krásně!
Alice