sobota 23. dubna 2016

Tenisky

Ano, je to tak, podlehla jsem a pořídila si tenisky na běžné nošení... A je to to totálně super! Tyhle moje jsou Reebok a jsou tááák pohodlný a měkký a říkám si, že si asi pořídim další :) 
Opět si hrozně užívám víkend! Já tyhle víkendy s F. v Praze úplně miluju... Vstáváme pozdě, jdeme na Náplavku na trh dát si snídani a něco nakoupit, pak třeba někam na oběd nebo na procházku, večer si jdeme někam posedět s kamarády nebo jen tak spolu... Prostě pohoda :) Minulý týden jsme byli na kávě v Tricafe a je to tam moc pěkný, ale kávu bych úplně nedoporučila, takže se tam asi nebudeme vracet... Zítra půjdeme vyzkoušet novou kavárnu The Kavárna (ehm nevim jak to úplně napsat :D ) tak jsem zvědavá! 
Tahle bundička je taky velká láska, nosím jí skoro pořád! Můj cost per wear je opravdu velmi nízký u většiny věcí co mám - vzhledem k tomu, že nakupuju skoro výhradně ve slevách a mám vážně málo věcí to je docela jasný... 
Nosíte tenisky? A jaký je váš nejoblíbenější plán na víkend? 

Mějte se krásně!
Alice

neděle 3. dubna 2016

Můžu?

Nedávno jsme se bavily s kamarádkou a ona mluvila o tom, jak má velkej zadek a jak jí to štve a děsí se, že se její nový přítel bude jejího pozadí dotýkat... Řeknu vám přišlo mi to dost smutný a je mi jí líto, že se tak cítí... Ona je totiž krásná! A zadek má jak lusk! To můj zadek je o dooost větší... Ale mám ho ráda! Už delší dobu se snažím s vnímáním sebe sama pracovat... Není to lehký, ale stojí to za to... Miluju svoje tělo! Ono totiž to jak vypadá je docela jedno, jsou totiž mnohem důležitější věci... Co všechno to moje tělo zvládne! Celý den jsem na nohou, chodím, dělám různé věci, tvořím, vymýšlím, miluju se, jednoho krásnýho dne to moje tělo snad zvládne i porodit dítko (ťuk ťuk ťuk)... No není to zázrak? Není důležité jestli mám míň centimetrů do výšky nebo jestli moje břicho není pevné a moje kalhoty mají velikost 42... 
Jenže... Kdy jste naposledy viděli v časopise, v televizi nebo na blogu holku která není štíhlá? Když už tak to byl článek o tom jak se obléct, aby člověk zakryl větší bříško nebo větší zadeček (tohlecto zdrobňování je taky děsný, co?)... Ale proč sakra? Proč se pořád zakrývat? Aby náhodou někoho neurazilo, že mám ty svoje špeky v něčem těsném? Aby náhodou někomu nevadilo, že uvidí moje stehna, když mezi nima nemám mezeru? Dobře dobře extrémní obezita je špatná a nebezpečná a je to nemoc... Ale o tom vůbec nemluvím... Jde o tuhle vizi - jen štíhlá se může ukazovat a když máš i jen pár kilo nad ideál štíhlosti, tak to zakryj, schovej, styď se a hlavně zhubni! A pak se z toho holka, která má jen trošku silnější ruce, nohy, nebo zadek, může dostat do takovýho kola sebenenávisti, že to je vážně škodlivý... 

Já jsem někdy minulý týden vylezla ze sprchy a cítila jsem se krásná, silná, natěšená na nový den a prohlížela jsem si svoje milované tetování... Tak jsem řekla F., aby mě vyfotil - tak jak jsem, nenamalovaná s mokrými vlasy... Pak jsem se na ty fotky koukala a napadlo mě - můžu si to dovolit? Můžu se takhle fotit a co víc - dávat to na ty internety? Moje odpověď je - ano můžu!!! No co, že to není to, co jste zvyklí vídat, aspoň to není nuda :D
Jak to vidíte? Můžu? 

Dejte mi vědět, co si o tomhle tématu myslíte a jak jste na tom se vztahem k vlastnímu tělu... Děkuju!

Mějte se skvěle!
Alice

pondělí 28. března 2016

O svatebních šatech

Dneska vám povím o svých svatebních šatech... Vůbec jsem nečekala, že koupit si svatební šaty by mohlo být snadné... Přece jenom jsem extrémně vybíravá a taky nemám úplně konfekční velikost... Přesto se stalo něco kouzelného :) 
Už dlouho se mi hrozně líbí šaty od Lazy Eye a věděla jsem, že dělají i svatební, takže to bylo první místo kam jsem se šla podívat... Měla jsem jedny konkrétní vyhlídnuté s tím, že si vyzkouším všechno možný, zjistím ceny za šití na míru a tak... No jenže náhodou to vyšlo tak, že ty co jsem měla vyhlídnuté měli jedny poslední a v mojí velikosti... Takže jsem si je vyzkoušela a nastal úplně magický okamžik... Cítila jsem se jako totální bohyně!!! Prostě to bylo ono! A víte co? Ještě byly ve slevě :D Takže jsem si je prostě rovnou koupila...
No upřímně se trošku cítím jako magor :D Jakože - koupila jsem si první šaty který jsem si koupila a ani jsem si nezkoušela žádný jiný... Co když někde čekají ještě lepší? No nevadí já ty svoje zbožňuju :) 
V Lazy Eye jsou hrozně milý a ještě jsem dostala tuhle skvělou masku, kterou pro ně dělala moje oblíbená Kateřina Kynclová :) Nejradši bych si od nich pořídila ještě nějaké letní šaty... 

Kdy jste si naposledy něco oblékly a cítily jste se jako bohyně? 

Mějte se krásně!
Alice

sobota 12. března 2016

Doma

Mám hrozně ráda náš byt! Je docela malý, ale nám úplně stačí :) Zařizování je dost postupné, přece jenom šetříme na svatbu, takže velké nákupy nábytku jsou teď na druhé koleji... Ale k pohodlí nám nic nechybí :) Mám různé plány, vždycky se kochám a inspiruji různými fotkami interiérů, ale nejdůležitější je aby se nám dobře žilo...
Středobodem je gauč, který jsme odkoupili od kamarádky... Sice máme i velký stůl, ale většinou i jíme na gauči, abysme u toho mohli koukat na filmy nebo seriály... A tyhle bílé stoličky máme dvě a zjistili jsme, že nám to vyhovuje líp než konferenční stolek, protože takhle si může každý posunout svojí a dát si tam počítač nebo jídlo no prostě jak je potřeba... Vysokou skříň snad už brzo nahradí bílé knihovny a moje skvělá sbírka knih, které je teď u rodičů...
Okno je moje oblíbené místo... Skvěle se na něm daří bonsaii kterou jsem dostala k Vánocům...
Zatím je osamocený obraz naší ulice od Kateřiny Kynclové, ale do budoucna chci stěnu nad gaučem ozdobit spoustou různých obrázků...
Největším nákupem byla postel... Je z Ikea a já jsem z ní úplně nadšená :) 
Miluju tuhle knihu! Garance je prostě skvělá!

Jak si žijete vy? Co chcete na vašem bydlení změnit nebo zlepšit? A co vám v poslední době udělalo radost?

Mějte se krásně!
Alice

neděle 6. března 2016

Káva

Jsem na kávu opravdu vybíravá a není to tak dlouho, co jsem přešla na překapávanou (jakože filtr nebo drip, ale když na to máme tak pěkný slovo :) ), tak jsem dnes svůj každodenní rituál nafotila... Kávu si kupuju co nejčerstvěji upraženou - skvělou prodavá Bean shop, mám ráda i různé z mamacoffee a teď si pochutnávám na La Cabra z Hondurasu kupovanou od Brew baru na náplavce... 
Dřív jsem si kávu dělala hlavně v mocca konvičce a dávala jsem si do ní docela hodně mléka a cukru... Ale od té doby co jsem poprvé ochutnala čerstvou překapávanou jsem se zamilovala a úplně jsem otočila :) Piju teď úplně bez cukru i mléka, jen když jdu na kávu někam do kavárny, ráda si dám flatwhite... 
Snídaně! O víkendu miluju, jak je na všechno čas a užívám si, že snídáme  s F. spolu... Ovesnou kaši teď snídám každý den - v týdnu si ji připravuji večer a ráno jen ohřeju na minutku v mirkovlnce... 
Používám překapávač Kalita a jsem s ním úplně spokojená... Má 300ml, což mi úplně vyhovuje, protože v týdnu si kávu beru s sebou na cestu do práce (mám 300ml keepcup) a o víkendu je to akorát do dvou šálků...
Miluju tu vůni po spaření kávy!
Tyhle hrnečky Pols Potten jsem dostala k Vánocům a jsou prostě skvělý :)  

Jak si připravujete kávu? A jaké jsou vaše víkendová rána? 

Mějte se krásně!
Alice

neděle 21. února 2016

Prodloužený víkend

Měla jsem úplně skvělý prodloužený víkend! 
Ve čtvrtek jsme byli na fotbale - Sparta hrála vyřazovací část Evropské ligy s Krasnodarem a vyhrála 1:0! Bylo to zábavný a hrozně jsem si užila tu atmosféru na stadionu :) Ačkoliv tam teda byla příšerná zima! 
V pátek jsme si vzali volno a tak jsme dlouho spali a pak šli na oběd do yam yamu na Vyšehradě, kde vznikly i tyhle fotky... (Focení mě už nebaví zdaleka tolik jako dřív, ale na druhou stranu bych chtěla, aby zůstalo součástí tohoto blogu, tak snad to skousnete :) Taky bych se chtěla zlepšit a třeba i fotit další lidi... No uvidíme!) Po skvělém obědě jsme s F. vyrazili do kina na Deadpoola... A řeknu vám je to totální pecka! Smála jsem se tak nahlas, že mě F. musel okřiknout :D Doporučuju všem kterým nevadí ujetější humor a spousta krve... Pak jsem si ještě stihla dát kávu v I need coffee a okouknout gauč, který bude brzo náš! Večer jsme šli s F. na chvíli do jedné hospody kousek od našeho bytu, aby jsme si zahráli šipky... To je naše oblíbená zábava - já sice skoro pořád prohrávám, ale stejně mě to hrozně baví :)
Sobota znamenala brzké (na víkendové poměry) vstávání a výpravu na Náplavku na trhy, kde jsem se skvěle nasnídala... Výborné kávy La Cabra z Hondurasu jsem si u BrewBaru koupila celé balení a mrkvový dort už konečně musím upéct i doma... Máte oblíbený recept? Sem s ním prosím! Taky jsem si koupila kočičky a narcisy abych doma zjistila, že potřebuju novou vázu... Zbytek dne už byla domácí pohodičika :)
Dneska jsem uvařila skvělou špenátovo-cuketovou polívku podle Kitchenette a upekla jsem cuketový quiche... Spolu s F. jsme nám tady pěkně uklidili a teď se asi budeme dívat na nějaký seriál... 
Takovýhle naše společný volný dny prostě miluju... Na všechno je čas, můžeme si dát dlouhou sprchu, povídat si, zahrát si a prostě si užít klid víkendu, kdy nemáme žádný velký plán a návštěvy, ale hlavně jeden druhýho... 
V yam yamu si hrozně ráda dávám polévku Soto ayam a tentokrát jsem si dala ještě závitky... Uprostřed je It's green kari, který si dal F. - to já nerada protože to hrozně pálí...
Ksichtění se :D 

Jaký je váš oblíbený způsob trávení víkednu? Hrajete šipky? Viděli jste Deadpoola? 

Mějte se krásně!
Alice

sobota 13. února 2016

Love story

Ti z vás co mě sledují už dlouho předlouho určitě něco z téhle love story už znají no ale to nevadí :)
S F. jsme se seznámili na školní exkurzi do východních Čech - bylo to nudný v kempu byla příšerná zima celý dny trávený procházení památek a jediným světlem na konci tunelu byli večery který jsme všichni hromadně trávili v jedný místní hospodě... A tam jsme se už první večer začali bavit a hned jsme si padli do noty... Od tý chvíle po náš oficiální začátek vztahu to trvalo ještě několik let ale už tam jsem si ho zapamatovala jako člověka který je "moje krevní skupina"... Dlouho jsme se kamarádili vídali se v hospodě (ach sladký léta vysokoškolský!) hráli spolu hry nebo koukali na filmy...a vždycky jsme se mohli bavit o všem a já obdivovala jeho rozhled a zaujetí... A jak už to tak asi bývá nějak se to překlopilo... Měla jsem naplánovaný erasmus a vlastně jsem vůbec nevěděla co si s tímhle klukem z druhýho konce republiky počít (vážně mi to že bydlíme daleko od sebe přislo tenkrát důležitý!) no a pak jsem se vedle něj probudila on se na mě podíval těma svýma velkýma modrýma očima a mě to došlo - to je ono! Není o čem dumat! Takhle se chci probouzet už napořád! 
Náš vztah přečkal můj erasmus pak jsme bydleli spolu na koleji pak jel F. na svůj erasmus pak opět spolu na koleji... F. mě držel nad vodou když jsem bojovala s depresí... Bydleli jsme spolu chvíli v Jablonci a potom se vydali vstříc dobrodružství do Edinburghu a na Krétu... V té době jsme byli vlastně pořád spolu a stejně jsem ho neměla dost jen jsem si víc a víc uvědomovala jaký mám štěstí... A taky jsme si vytříbili naše soukromý vtípky :D 
Potom návrat a bydlení v Praze... Nějak loni touhle dobou jsem si začala uvědomovat že to že s ním chci být navždycky není jen tak a že to chci oficiálně... Takže jsem začala uvažovat o svatbě a tak nějak jsem si myslela že on to cítí stejně... Tohle spoléhání na čtení myšlenek je zkáza! Vážně jestli bych někomu vztahově radila tak první co bych řekla je "nemysli si že on ti přečte myšlenky a nemysli si že ty je čteš jemu" protože to prostě nefunguje a o věcech se má mluvit a říkat je na rovinu... Ani já jsem tu svojí rostoucí touhu po svatbě dlouho neudržela a řekla jsem mu to... No nebudu vám lhát bylo to docela náročný - právě kvůli tomu že jsem si stihla vymyslet že on to určitě má úplně stejně... No a neměl! Soustředil se na jiné věci a to moje až ujetý nutkání vzít se nesdílel... 
Snažila jsem se to pochopit a moc na něj netlačit... Což mi taky občas děsně ujelo a bylo to hrozný pro oba... Ale víte co? To nevadí! A co víc je to úplně normální... Prostě se občas pohádáme no a já jsem pak hotová a klepu se vzteky a F. mě chce uklidnit a já ho odženu a pak jsem naštvaná sama na sebe že odhánim lásku svýho života... No znáte to :D (Znáte? Řekněte!) 
Ale dočkala jsem se... Bylo to nejkrásnější a na ten prstýnek musím pořád koukat :)
Předtím jsem měla pocit že se zasnoubením nic nezmění ale teď mi to tak nepříjde... Mám pocit že se naše láska ještě prohloubila že tím že jsme se takhle zavázali je to ještě opravdovější... 

Zítra je Valentýn a ne že bych mu dávala najevo víc lásky než každý jiný den... Ale proč tu lásku trochu neoslavit? Láska je to nejkrásnější co znám a je důležitý ji nebrat jako něco všedního ale naopak jí slavit a opečovávat... 

Co vy a vaše love story?

Mějte se krásně!
A.